MoneyMAG.cz - ekonomické zpravodajství

"Banky si nesmí zajišťovat splátky dluhu v závěti dlužníka," řekl Knötig. Nejvyšší soud totiž rozhodl, že závěť sepsaná za účelem zajištění dluhu je neplatným právním úkonem.

Počínání bank a peněžních ústavů, které si u žadatelů o půjčky zajišťují majetek prostřednictvím závěti klienta, označil Nejvyšší soud za obcházení zákona a současně za nemorální i neetickou praxi.

"Jde především o případy, kdy si starší člověk potřebuje půjčit peníze na zdravotní péči, pečovatelskou službu nebo potřebuje úvěr i pro jiné účely a do zástavy vloží nemovitost. Posléze jej banka přiměje podepsat závěť, že v případě smrti odkazuje nemovitý majetek peněžnímu ústavu," řekl Knötig.

Tento postup je podle soudců Nejvyššího soudu nejen neetický, ale je i obcházením zákona, protože banky mají jiné možnosti, jak si zajistit splacení půjčených finančních prostředků.

Vzhledem k těmto praktikám vydalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu stanovisko, podle kterého je závěť sepsaná za účelem zajištění dluhu neplatným právním úkonem, protože svým účelem obchází zákon. "Toto stanovisko je závazné pro všechny české soudy," zdůraznil Knötig. Lidé, kteří by chtěli své banky kvůli vynucené závěti žalovat, proto zcela jistě v soudní při uspějí.

Nejvyšší soud vydal precedenční stanovisko na základě konkrétního případu z Jilemnice na Semilsku. Žena si tam před deseti lety brala u Komerční banky dvou a půl milionový úvěr na rekonstrukci a modernizaci penzionu.

Úvěrový obchod byl zajištěn prostřednictvím zástavy lesních pozemků klientky, nacházejících se v Studenci a Zálesní Lhotě. Z dodatku úvěrové smlouvy uzavřené o několik měsíců později ale vyplynulo, že podmínka předložení úvěrového životního pojištění byla zrušena a byla nahrazena závětí zůstavitelky. "Testament ženy byl přitom pořízen nikoli jako projev svobodné vůle směřující k tomu, aby po smrti ženy semilská pobočka Komerční banky nabyla její majetek, ale jako zajišťovací prostředek k zajištění úvěru, který ji byl poskytnut Komerční bankou," vysvětlil jádro právního problému Knötig.

Podle názoru Nejvyššího soudu je totiž závěť jednostranný projev vůle, zatímco "zajištění závazku je dvoustranný právní úkon" a zřízení závěti ve prospěch věřitele za podmínek, kdy majetek uvedený v závěti mnohonásobně převyšuje výši poskytnutého úvěru, je nemravné.